Charlotte Hucabová- 1 kapitola
Charlotte je normální dívka, která není ve škole oblíbená. Má pořád samou smůlu a nejhorší na tom je, že se jí líbí jeden kluk, který právě MOC oblíbený je a ještě přítelkyni má, a to je Charlottina nepřítelkyně. Charlott nemá ani kamarády, jen samé nekamarády. Ale vše svěřuje svému blogu. Její tatínek nemá žádnou ženu- no, měl, ale pak umřela. Dívčina matka zemřela v den, kdy se její dcerka narodila. Někdy na svou dcerku nemá otec čas, a tak Charlotte otevře počítač a píše na svůj blog…
Ahoj, tak je tady víkend! Pro mě to je ale obyčejný den, jako kdyby se šlo do školy. Ráno brzy vstanu, zajdu se umýt, oblíknout, najíst, vyčistit zuby, jít pro čerstvá vejce k našim slepicím, nadojit krávu, nachystat taťkovi kafe a vaječinu. Tohle dělám každý den, ale jinak jinou snídani. Vaječinu si táta dává ale nejčastěji, protože mu to prý dělala mamka, když mě měla v bříšku. Teď mám všechno hotové. Tátovi jsem položila do ložnice snídani. Otevřela notebook, sedla si na gauč a začala tady psát.
Dneska se mi zdál sen, že jsem seděla s Augustem v restauraci, měla na sobě krásné rudé šaty a on sako…Kdyby to nebyl jen sen!
Táta se už vzbudil. Mějte se pěkně. Charlotte Hucabová
Táta vchází do kuchyně s prázdným talířem a šálkem.
„Dobré ráno, Charlott…“ zívl táta.
„Dobré ráno.“ Charlotte zavírala počítač a začala mýt nádobí, které v dřezu zůstalo od včerejší noci.
„ Zašla si nadojit krávu?“ Zeptal se. „Jo, tati, šla. Kdybych nešla, měl bys místo kávy čaj. Protože já vím, že nesnáším kávu bez mléka.“
Táta se usmál a zalistoval v novinách. Charlotte domývala nádobí a pobrukovala si písničku.
„Charlott?“ „Ano, tati?“ „Jak domyješ, zajdi za paní Fillovou a dones jí vejce. Slíbil jsem jí to…“
Děvče vzdychlo a zastavilo vodu. Utřela misky, talíře a hrnky. Potom je dala na své místo. Popadla košík, otevřela lednici, naskládala tam vejce, dala si klobouk na hlavu a vyšla.
Dnes je sobota, letní sobota. Charlott začaly prázdniny, ale stejně, prázdniny má jen ve škole. Doma ne.
„Jé, dnes je pěkně. Jak donesu té paní Fillové vajíčka, zajdu do krámku, koupím brambory, sýr a chleba, půjdu domů, nachystám oběd, ostříhám ovci, pak musím zalít kvítka, uklidit doma, nachystat večeři, umýt se, vyčistit si zuby, zavřít ovce do ohrady a až pak můžu do postele! To mne toho dneska čeká. No, a zítra to samé!“
Charlotte si upravila klobouk a trošku zrychlila. Jde lesem, do kterého chodila, když byla malá.
Překročila klacíky a potom se otočila a hodila je z pěšinky pryč.
„Jů! Tady jsem měla domeček, když jsem byla malá! Pořád tady je ten přístřešek! A tady! Moje prolézačka ze stromu!“
Charlotte položila košík s vejci a vylezla na strom, kde měla prolézačku.
Rozhlížela se po lese.
„ Jé! Tam je…Tam je králík! Ale ne! On je zamčený v kleci!“
Charlotte seskočila a běžela ke králíčkovi.
„Králíčku, kdo ti to jen mohl udělat?! Ti pytláci!“ Charlotte se pokoušela otevřít dvířka od klece, ale nešlo to.
Popadla první klacek, který našla, a pokoušela se otevřít. Konečně dvířka otevřela!
„ Králíčku, pojď sem!“ Dívka si vzala králíčka do náruče. „Ty jsi ale chudáček…Pojď, dám tě do košíku. Místa tam je dost!“
Charlotte dala králíka do košíku. Ten se díval na svou zachránkyni. Charlott se usmála a šla.
Už vidí dům paní Fillové. Každou chvílí tam bude.
Charlotte pohladila králíka.
„Ach, Charlotte Hucabová!“ Stará paní se na děvče usmála.
„ Eh- dobrý den, paní Fillová.“ „Děvečko, pojď dál…“ Paní otevřela dveře dokořán.
Charlotte vešla do kuchyně. „ Tady je ale špíny!“ pomyslela si.
„Tak, Charlott,“ paní Fillová se opřela o pult. „Co jsi mi donesla?“
Charlotte nadzvedla košík.
„Vejce…Tatínek ti říkal, abys mi je donesla, viď?“ Charlotte přikývla.
„Ty-ty tady máš k-králíka?“ „Ano, byl zavřený v kleci a já jsem ho zachránila.“ „On má něco s nožkou!“ Vykřikla paní Fillová.
„On, má vážně něco s nožkou…“ Charlotte se dívala na králíkovu nožičku.
„Počkej, někde tady mám…“ s těmito slovy vycházela paní Fillová z kuchyně.
Charlotte kontrolovala králičinu nožku. Za chvíli se paní vrátila.
Obvázala králíčkovi nohu.
Charlotte poděkovala. „Ále, to nic nebylo! Tohle dělám každý den, když tu mám vnoučata. Pořád nachází nějaké králíky, zajíce, ptáčky, a já jim pak obvazuji nožky nebo něco jiného.“ Charlott se usmála.
„Tak, vajíčka jsem vám dala. Košík si nechejte, dáte mi ho někdy jindy.“ Teď se usmála paní Fillová.
„Měj se pěkně, Charlott! Někdy mne navštiv!“ „Ano, paní Fillová!“
Charlotte se rozloučila a šla s králíčkem domů.
„Jak ti budu říkat? Chlupáček? To je jak jméno pro psa! Ušáček? To je všude!“ Charlotte vymýšlí, ale nic ji nenapadá.
„Tak jak?! August! Jsi totiž tak hezký jako ON!“ Charlott se zasmála.
„Auguste, už budeme za chvíli doma…Co na tebe řekne táta?“
Děvče je s králíčkem už doma.
Charlotte vzala starou klícku, kterou našla ve sklepě a dala do ní piliny od pily a nakonec tam dala Augusta. Nasypala mu jídlo a nalila vodu, a potom utíkala za tátou.
„Tati, hádej, co se stalo!“ „Eh! Charlott, teď nemůžu! Nevidíš, že mám plné ruce práce s autem?“
„Ano tati, vidím, ale…V lese jsem našla králíka. Má zlomenou nožičku a dala jsem mu jméno August a je u nás doma!“
Otec se vysunul zpod auta. „On je doma?“ Charlotte přikývla.
„A kde jsi ho dala?“ „Do té staré klece.“ Otec vstal a šel na chodbu. Jakmile uviděl Augusta, vytáhl ho i s klecí ven z domu.
„Tati, co to děláš?“ ptala se Charlott. „Dávám ho do stodoly, nevidíš?“
„Ale, ale…“ „Žádné ale! Zůstane tady. U nás doma vevnitř být nemůže!“
„Proč?!“ Charlotte se rozčílila. „Protože na ně mám alergii!“
„A proč si mi to nikdy neřekl?“ „Nebyl čas. Jdi domů a nachystej oběd!“ „Fakt díky…“
Charlotte šla do domu. Jak stála u vchodových dveří, podívala se na otce, který si utíral pot z čela, a potom se podívala na stodolu.
„Proč mi to nikdy neřekl? Chudák August, bude tam zavřený…“ Charlotte myslela na hlas a začala loupat brambory. „Dnes na oběd udělám bramborovou polévku a kuřecí řízky.“
Otec pořád pracoval na autě. Jak ale přišel celý hotový do kuchyně, Charlotte se zašklebila.
„Panebože, tati! Jsi úplně špinavý! Běž se umýt, jinak nebudeš jíst…“
„Nemluv se mnou jak s dítětem!“ Charlotte se otočila zpátky k hrnci a vyplázla jazyk.
„Vše je hotové. Tati, pojď jíst!“ „Už letím…“
Za chvíli oba seděli u stolu.
„Tati, ty nemáš na králíky alergii.“
„Proč si to myslíš?“
Charlotte se zasmála. „Neumíš lhát!“ Otec se taky zasmál.
„No dobrá, nemám na ně alergii.“
„A proč ho nechceš doma?“
„Protože když ses narodila, měli jsme doma králíka. Tvoje maminka umřela v den, kdy ses narodila, a v ten samý den zemřel i ten králík. Byl ale zlý!“ Táta se zasmál. Šlo na něm ale vidět. Že mu bylo toho králíčka líto. Dělá si z toho legraci, ale stejně mu to jako sranda nepřijde.
„Aha, teď chápu, proč ho nechceš doma. Připomíná ti mámu, že?“ táta přikývl.
Už je večer. Charlotte se myje. Tatínek uklízí a je z toho hodně vyčerpaný.
Charlotte si vyčistila zuby a šla si lehnout.
Teď šel do koupelny táta. Čistí si zuby a jde také spát. Ale ještě než si půjde lehnout, dá své dceři pusu na dobrou noc.
„Dobrou noc, Charlott. Mám tě rád.“ Zašeptal a odešel.
Charlotte vytáhla notebook a jde na svůj blog.
Ahoj. Tak je večer. Musím tady napsat, co jsem zažila!
Šla jsem donést paní Fillové vejce, a jak jsem šla lesem, našla jsem v kleci králíka. Ten měl zlomenou nožku, a tak ji má obvázanou. Dala jsem mu jméno August, podle jednoho kluka, který se mi líbí.
Táta mi řekl, že má na králíky alergii, ale přitom ho nechtěl doma kvůli tomu, že mu to připomíná mámu. Teď je August ve stodole.
Dobrou noc přeje Charlott Hucabová
